Musím se přiznat, že vnímat balet v exteriéru a za nádherného slunečného dne není až zase tak velké terno, jak by se mohlo zdát. Přece jenom klasický tanec chce své. Je koncipován do prostoru podia, pro světla reflektorů a hudbu, která bezezbytku vyplní divadelní jeviště a hlediště. Každopádně projekt Tančící mosty určitě přinesl do Ostravy náznak, že by zloduch čínské chřipky už konečně mohl chcípnout někde v koutě nějakého toho očkovacího centra a svět se vrátil do relativního normálu. A určitě, s úsměvem musím zkonstatovat, tanečníci Národního divadla moravskoslezského při svém pátečním vystoupení několik stovek svých fanoušků určitě nikterak nešetřili. Kromě příjemného pokoukání na taneční kreace se symbolickými podtexty, to byla i ona několika kilometrová trasa, kterou museli všichni zúčastnění projít, chtěli-li zhlédnout všech osm tanečních zastavení, které nabízel tištěný program. Já jsem to vzdal někde mezi Sýkorovým mostem a Komenského sady a určitě toho dodnes lituji. VJ
foto: Vladislav Jasiok