WINTER KILPI HEROES RACE

Winter Kilpi Heroes Race v Hradci nad Moravicí 2019 přivedl na svou 9km trať spoustu sportovních nadšenců. Nadšenců, kterým nechybí chuť, kondice a jistá dávka obecně přijatelného šílenství. Praštit s sebou do bláta, na zádech kilogramy zátěže, nad sebou ostnatý drát a před sebou ještě devět kilometrů, a to s dalšími 24 „kondičními“ vychytávkami, je nesporně zátěž nejen pro svalovou hmotu, ale i pro to, co máme pod čepicí. A ani těch 350 metrů traťového převýšení nebyla a není žádná legrace. Natož ono prolézání, přelézání, podlézání, tahání, prohánění těžkých pneumatik těžkým kladivem, brodění místního potoka nebo ručkování, určitě se stalo dokonalým energetickým vysavačem se schopností z netrénovaného samolibého jedince udělat klienta pohřební služby. Winter Kilpi Heroes Race se dá považovat za civilní obdobu výcviku vojenských speciálů, každopádně také za výzvu k překonávání osobních limitů, dokazování vlastní vytrvalosti, odolnosti, a určitě i za příležitost užívat si radostí ze soutěžení. V. Jasiok

foto: Ivan Zavrták, Vladislav Jasiok / 2.2.2019

INNOGY WINTER RUN

Letošní Innogy Winter Run 2019 se kupodivu konal za té správné zimní atmosféry. Nejenom že v Ostravě mírně mrzlo, ale občas se i krásně rozchumelilo. Což v době globálního oteplení není až tak běžné, tedy tady v Ostravě. Ale přiznejme si, na nějaké ty opožděné Ladovské Vánoce to taky nevypadalo. Každopádně na trať vyrazili nadšenci, kteří byli ochotni vyběhnout v jakémkoli počasí, překonávat nástrahy namrzlé tratě a úspěšně přesvědčit své plíce o zdraví prospěšnosti podchlazeného vzduchu. A na závěr, na závěr se dá jen popřát vítězům k jejich úspěchu a těm, co běželi bez větších ambicím nebo skončili těsně pod bednou, aby radost z pohybu je neopouštěla po celý rok a mohli se tak těšit na příští Innogy Winter Run 2020. VJ

foto: Ivan Zavrták, Vladislav Jasiok / 26.1.2019

SILLY WALK

Mezinárodní den Švihlé chůze. Švihlá chůze aneb Silly walk, dalo by se říci, že speciální to způsob přemísťování zvláště zainteresovaných jedinců mužského či ženského pohlaví, kteří obvykle vyrazí z bodu A do předem vytypovaného bodu B nebo někdy také zpět do bodu A, čímž se bod A pro účastníky stává dvakrát tak oblíbenější, než výše zmíněný bod B. Jinak je to chůze s náročnými prvky pouliční akrobacie, leckdy na hraně fyzických možností, mající svůj původ v britské komediální skupině Monty Python. Letošní ostravská Švihlá chůze využila svinovského nádraží a oné jinak méně využívané varianty „b“, tj. přesunu z bodu A do bodu A. Počátek byl u vstupu do proskleného prostoru nádraží, pokračovalo se přes nástupiště a končilo opět u vstupu. Svým vystupováním účastníci zajisté budili zaslouženou pozornost. Byli i tací z přihlížejících, kteří se alespoň na pár okamžiků přidali, ale byli i tací, kteří si ze zcela nepochopitelných důvodů klepali na čelo nebo komentovali výkony švihochodců výrazy, jež jsou v České televizi povoleny až po dvaadvacáté hodině. Většinou však sklízeli úsměv a kupodivu i jakési nepochopení ze strany některých z přihlížejících cizinců, kteří zvláštnosti tohoto druhu chůze kladli na vrub jisté nejmenované rostlině z čeledi konopovitých. VJ


foto: Ivan Zavrták, Vladislav Jasiok / 7.1.2019

HAVÍŘOVSKÝ OHŇOSTROJ

Novoroční ohňostroj v Havířově A už jsme zase o rok starší, možná že jsme tím o cosi chytřejší, anebo také ne. Letos jsme vítali nový rok jako obvykle, hlučně a se všemi těmi jiskřičkami, výbuchy, svistem vylétávajících raket, majáčky policejních aut a sanitek, které vozily různé pasažéry. Odvážely ty, kteří přebrali, ale také ty s utrženými prsty nebo nešťastníky, co si přismahli tělesnou schránku nějakou tou rachejtlí při tvoření té pravé post silvestrovské nálady. A i když člověk může mít na tisíce argumentů, proč na Silvestra nehlučet, nepít a jít spát v devět, přece to jen málokdo svede. A tak povětšinou za odcházejícím rokem hlasitě práskneme dveřmi, a může to být zátkou od sektu, petardou nebo něčím podobným. VJ 

foto: Vladislav Jasiok / 1.1.2019

PF 2019

Rok se s rokem sešel a už je tady opět Silvestr. V tom dvou tisícím osmnáctém jsme vzpomněli na stoleté výročí republiky, v tom začínajícím si připomeneme 30. výročí Sametové revoluce. A my v redakci „Nejenostravskýchvíkendů“ páté výročí zahájení činnosti. Doby, po kterou vám přinášíme víkend co víkend fotoreportáže a informace o dění v Ostravě a v jejím okolí. Vše nejlepší do nového roku.

Reportéři obrazového portálu www.nejenostravskevikendy.cz

SLAVNOSTNÍ ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU

V tu neděli 2. prosince, kdy mělo dojít k rozsvícení vánočního stromu, dostat se tramvají z Dubiny do centra Ostravy, bylo pro některé jedince téměř nemožné. A když se člověk nějakým tím adventovským zázrakem do té jedničky dostal, tak buďto stál na jedné noze anebo levitoval mezi silnějšími jedinci jako nějaký ten papírek v drtičce na směsný odpad. A ono to na tom „Masarykáči“ nebylo o nic lepší. Prostor mezi stánky, odkud se dalo koukat na pódium, byl natolik přeplněn svátečně naladěným občanstvem, že pro danou velikost životního prostoru by i slepice z klecového chovu mohly vyhlásit svou slepičí neposlušnost a nikdo by jim to neměl ani za zlé. Každopádně se nezdálo, že by v davu kolovaly připomínky anebo někdo omdlel, a tak v klidu a pohodě ze staré radnice sklouzl po nataženém lanu nasvětlený anděl a cestou na druhý konec náměstí rozsvítit vánoční strom. Já se zarazil někde ve dvou třetinách toho našlapaného Masaryk square, a ono to nešlo tam ani zpět. A tak snímků není mnoho a k zachycení vánoční výzdoby jsem využil i druhého dne, kdy sice náměstí bylo poměrně prázdné, ale z oblohy se na nezimně vypadající Ostravu snášela záplava předvánoční nebeské vody. VJ

foto: Vladislav Jasiok / 1.12.2018 

OSTRAVA SLAVÍ 100 LET REPUBLIKY.

Ostrava – centrum. Jak se říká: „A nezaprší a nezaprší…“ A ono lije a lije a lije. Rád bych vidět oslavy dvousetletého výročí republiky. Třeba se naši potomci už konečně dokopají k tomu, že se naučí poručit „větru a dešti“; a za těch sto let obloha bude samozřejmě modroučká, občas po ní popluje baculatý mráček a celá sláva začne tak nějak o dvě hodiny dříve. No, pokud tedy nepřesunou založení republiky do letních měsíců, kdy alespoň, jak už to tak v našich zeměpisných šířkách a délkách bývá, je toho denního světla přece jenom více. Ale to je jen přání zhýčkaného fotografa, pro kterého je dobrého světla nestálý nedostatek. No a taky doufám, že bude co slavit a že bude mít kdo slavit. Už třeba pro to, že ti, co se na tu naši republiku nadřeli na bojištích 1. světové války, v politických kuloárech a řečništích své doby, v té druhé světové nebo v odporu proti importované kolektivní demagogii z východu, nebudou se ze svých obláčků dívat, jak ta jejich republika zarůstá plevelem nebo že zde vládne nějaký ten autokrat. Každopádně sobotní „uplakaná“ tlaková níže vejde do análů tohoto výročí. A že bylo stoleté výročí na vodě, to by mohl změnit už jenom nějaký ten nový socialistický realizmus. Ovšem při pohledu na nadšence, kteří celou akci připravili a také se „prvorepublikového průvodu“ na ul. Sokolské zúčastnili, myslím, že něco takového určitě nehrozí. I když, jak se říká v našich luzích a hájích: „Nikdy,- nikdy neříkej nikdy“. VJ

   

VJ foto: Vladislav Jasiok / 27.10.2018