MASOPUST – KLIMKOVICE

Jó masopust, masopust. Je to zvláštní slovo. Slovo, které evokuje ono „masa půst“, tj. oprostit se od všeho, co voní po hovězím, vepřovém, kuřecím nebo jehněčím. Přeorientovat se na takovou čočku nebo fazole. Všichni však víme, že ve dnech masopustu je tomu právě naopak. Že se baští, pije, při muzice raduje. Lidé chodí v maskách a obcházejí sousedy, aby splnili svou sousedskou povinnost, a také koštovali, ochutnávali, i starostu třeba poškádlili, prostě užívali si. Tak tomu bylo i tuto sobotu v Klimkovicích. Masopustní průvod se po 14. hodině a po starostenském proslovu sešikoval do špalíru a vyrazil na svou pouť uličkami Klimkovic. Na své již tradiční trase měl několik již stejně tradičních zastávek, aby následovalo i tradiční zakončení v místním kinu. Však oproti loňsku tu byly změny. Chyběl třeba VIP kočár, a i když se zdálo, že místních bylo toho roku v průvodu více, nedostavil se medvěd. Persóna to zajisté důležitá a jedna z nejstarších masopustních masek. Mezi místními se pak proslýchalo, že to byl ten, po kterém bylo před nějakým tím měsícem vyhlášeno celostátní pátrání a který si podle jedné verze splašil láhev slivovice a užívá si teď zaslouženého zimního spánku . Však dle verze druhé, je prý pravda poněkud složitější. Můj utajený zdroj z místní expozitury BIS mi totiž důvěrně sdělil, že tento nezodpovědný jedinec chlupatého vzhledu byl prý střelen při svém pokusu o přechod česko-slovenské hranice, a to jistým pytlákem Říhou. Z onoho důvěrného zdroje ještě vypadlo, že po Říhovi se teď pátrá taky. A to je tak vše. Z Klimkovic VJ.

foto: Ivan Zavrták, Vladislav Jasiok / 2.3.2019

ČEZ CITY CROSS SPRINT

Sedmý ročník ČEZ City Cross Sprintu v Dolních Vítkovicích nabídl tradičně napínavé a vyrovnané souboje na běžkařské trati. Vítězem hlavního závodu mužů se stal největší favorit Nor Paal Troean Aune, který ve finále porazil Itala Emanuela Becchise a Poláka Pawla Klisze. Poslední český zástupce Jan Šrail skončil v semifinále. Domácí fanoušci se však dočkali v závodě žen, který vyhrála Tereza Beranová z liberecké Dukly. ČEZ City Cross Sprint 2019

foto: Vladislav Jasiok, Ivan Zavrták / 23.2.2019

MASOPUST – HLUČÍN

Rej masek, dvě muziky, pití a něco k zakousnutí, návštěvníci domácí i přespolní, pak mistr řeznický a jedno prase – zaručeně light nebo masopustní tombola. Tak to byl hlučínský masopust 2019. O samotném slavení masopustu jsou historické zmínky již ze třináctého století. Slavil se bujaře, slavil ho pán i kmán, slavil ho vladař i odrbanec. Až na církevní autority, kterým nebylo po chuti rozptylování pozemských dušiček od víry to zaručeně pravé, a to oním až pohanským dováděním, byl to svátek lidový a pro všechny. A tak, i když to bylo v Hlučíně teprve podruhé, snad to těm Hlučíňákům vydrží, a pokud se (v rámci globálního oteplení) nebude za pět set let na tomto místě nacházet nějaká ta Hlučínská poušť, snad i tato novodobá tradice bude stále živá. VJ

foto: Ivan Zavrták, Vladislav Jasiok / 23.2.2019

VALENTÝNSKÝ BĚH

Je spousta způsobů, jak slavit svátek svatého Valentýna. Svátek, který se váže k osobě, dalo by se říci křesťanského aktivisty, který nepřišel o hlavu tím, že by se jen tak bezhlavě zamiloval, ale tím, že si nedal říci a oddával snoubence způsobem, který byl sice křesťanský, ale nepřijatelný pro tehdejší římskou nekřesťanskou věrchušku. Musím poznamenat, že to bylo někdy kolem roku 269 a pod onen nekřesťanský čin se podepsal jistý Claudius II, římský to císař. No každopádně dnes si již málokdo vzpomene na odkoulejívší se hlavu dotyčného světce, a tak zamilovaní si radostně dávají dárky, chodí společně za kulturou, zajdou na společnou večeři anebo jen tak hopsnou do peřin, narcisisti se v tomto případě dívají do zrcadla o hodinu déle. Jednou z dodatečných možností je slavení tohoto svátku pohybem, přesněji Valentýnským během. V Ostravě v Komenského sadech se sešlo kolam stovky zájemců o tento způsob slavení. Na pěti kilometrech si mohli prověřit si svou kondičku a svou lásku ke sportu. Někteří odcházeli singl, někteří v párech, někteří obklopení svou rodinou. A někteří naštvaní, protože jim právě odešla do věčných lovišť paměťová karta ve foťáku, což byl můj případ, a fotek bude minimálně o polovinu méně. V. Jasiok

foto: Vladislav Jasiok / 16.2.2019

WINTER KILPI HEROES RACE

Winter Kilpi Heroes Race v Hradci nad Moravicí 2019 přivedl na svou 9km trať spoustu sportovních nadšenců. Nadšenců, kterým nechybí chuť, kondice a jistá dávka obecně přijatelného šílenství. Praštit s sebou do bláta, na zádech kilogramy zátěže, nad sebou ostnatý drát a před sebou ještě devět kilometrů, a to s dalšími 24 „kondičními“ vychytávkami, je nesporně zátěž nejen pro svalovou hmotu, ale i pro to, co máme pod čepicí. A ani těch 350 metrů traťového převýšení nebyla a není žádná legrace. Natož ono prolézání, přelézání, podlézání, tahání, prohánění těžkých pneumatik těžkým kladivem, brodění místního potoka nebo ručkování, určitě se stalo dokonalým energetickým vysavačem se schopností z netrénovaného samolibého jedince udělat klienta pohřební služby. Winter Kilpi Heroes Race se dá považovat za civilní obdobu výcviku vojenských speciálů, každopádně také za výzvu k překonávání osobních limitů, dokazování vlastní vytrvalosti, odolnosti, a určitě i za příležitost užívat si radostí ze soutěžení. V. Jasiok

foto: Ivan Zavrták, Vladislav Jasiok / 2.2.2019

INNOGY WINTER RUN

Letošní Innogy Winter Run 2019 se kupodivu konal za té správné zimní atmosféry. Nejenom že v Ostravě mírně mrzlo, ale občas se i krásně rozchumelilo. Což v době globálního oteplení není až tak běžné, tedy tady v Ostravě. Ale přiznejme si, na nějaké ty opožděné Ladovské Vánoce to taky nevypadalo. Každopádně na trať vyrazili nadšenci, kteří byli ochotni vyběhnout v jakémkoli počasí, překonávat nástrahy namrzlé tratě a úspěšně přesvědčit své plíce o zdraví prospěšnosti podchlazeného vzduchu. A na závěr, na závěr se dá jen popřát vítězům k jejich úspěchu a těm, co běželi bez větších ambicím nebo skončili těsně pod bednou, aby radost z pohybu je neopouštěla po celý rok a mohli se tak těšit na příští Innogy Winter Run 2020. VJ

foto: Ivan Zavrták, Vladislav Jasiok / 26.1.2019

SILLY WALK

Mezinárodní den Švihlé chůze. Švihlá chůze aneb Silly walk, dalo by se říci, že speciální to způsob přemísťování zvláště zainteresovaných jedinců mužského či ženského pohlaví, kteří obvykle vyrazí z bodu A do předem vytypovaného bodu B nebo někdy také zpět do bodu A, čímž se bod A pro účastníky stává dvakrát tak oblíbenější, než výše zmíněný bod B. Jinak je to chůze s náročnými prvky pouliční akrobacie, leckdy na hraně fyzických možností, mající svůj původ v britské komediální skupině Monty Python. Letošní ostravská Švihlá chůze využila svinovského nádraží a oné jinak méně využívané varianty „b“, tj. přesunu z bodu A do bodu A. Počátek byl u vstupu do proskleného prostoru nádraží, pokračovalo se přes nástupiště a končilo opět u vstupu. Svým vystupováním účastníci zajisté budili zaslouženou pozornost. Byli i tací z přihlížejících, kteří se alespoň na pár okamžiků přidali, ale byli i tací, kteří si ze zcela nepochopitelných důvodů klepali na čelo nebo komentovali výkony švihochodců výrazy, jež jsou v České televizi povoleny až po dvaadvacáté hodině. Většinou však sklízeli úsměv a kupodivu i jakési nepochopení ze strany některých z přihlížejících cizinců, kteří zvláštnosti tohoto druhu chůze kladli na vrub jisté nejmenované rostlině z čeledi konopovitých. VJ


foto: Ivan Zavrták, Vladislav Jasiok / 7.1.2019

HAVÍŘOVSKÝ OHŇOSTROJ

Novoroční ohňostroj v Havířově A už jsme zase o rok starší, možná že jsme tím o cosi chytřejší, anebo také ne. Letos jsme vítali nový rok jako obvykle, hlučně a se všemi těmi jiskřičkami, výbuchy, svistem vylétávajících raket, majáčky policejních aut a sanitek, které vozily různé pasažéry. Odvážely ty, kteří přebrali, ale také ty s utrženými prsty nebo nešťastníky, co si přismahli tělesnou schránku nějakou tou rachejtlí při tvoření té pravé post silvestrovské nálady. A i když člověk může mít na tisíce argumentů, proč na Silvestra nehlučet, nepít a jít spát v devět, přece to jen málokdo svede. A tak povětšinou za odcházejícím rokem hlasitě práskneme dveřmi, a může to být zátkou od sektu, petardou nebo něčím podobným. VJ 

foto: Vladislav Jasiok / 1.1.2019

PF 2019

Rok se s rokem sešel a už je tady opět Silvestr. V tom dvou tisícím osmnáctém jsme vzpomněli na stoleté výročí republiky, v tom začínajícím si připomeneme 30. výročí Sametové revoluce. A my v redakci „Nejenostravskýchvíkendů“ páté výročí zahájení činnosti. Doby, po kterou vám přinášíme víkend co víkend fotoreportáže a informace o dění v Ostravě a v jejím okolí. Vše nejlepší do nového roku.

Reportéři obrazového portálu www.nejenostravskevikendy.cz

SLAVNOSTNÍ ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU

V tu neděli 2. prosince, kdy mělo dojít k rozsvícení vánočního stromu, dostat se tramvají z Dubiny do centra Ostravy, bylo pro některé jedince téměř nemožné. A když se člověk nějakým tím adventovským zázrakem do té jedničky dostal, tak buďto stál na jedné noze anebo levitoval mezi silnějšími jedinci jako nějaký ten papírek v drtičce na směsný odpad. A ono to na tom „Masarykáči“ nebylo o nic lepší. Prostor mezi stánky, odkud se dalo koukat na pódium, byl natolik přeplněn svátečně naladěným občanstvem, že pro danou velikost životního prostoru by i slepice z klecového chovu mohly vyhlásit svou slepičí neposlušnost a nikdo by jim to neměl ani za zlé. Každopádně se nezdálo, že by v davu kolovaly připomínky anebo někdo omdlel, a tak v klidu a pohodě ze staré radnice sklouzl po nataženém lanu nasvětlený anděl a cestou na druhý konec náměstí rozsvítit vánoční strom. Já se zarazil někde ve dvou třetinách toho našlapaného Masaryk square, a ono to nešlo tam ani zpět. A tak snímků není mnoho a k zachycení vánoční výzdoby jsem využil i druhého dne, kdy sice náměstí bylo poměrně prázdné, ale z oblohy se na nezimně vypadající Ostravu snášela záplava předvánoční nebeské vody. VJ

foto: Vladislav Jasiok / 1.12.2018