Kopřivnické dny techniky, které se konaly 26 a 27. září, byly určitě o něco skromnější, než bývalo bylo zvykem. Výrobní a montážní haly zůstaly návštěvníkům uzavřeny a vše se odehrálo na velké parkovací ploše tatrováckého polygonu. Připomínalo to venkovskou pouť, a to pouť se vším, co k takové pravé pouti patří. Stánky s občerstvením, kolotoč, pouťová srdce atd. atd. Jen vystavené náklaďáky byly připomínkou, že je to Den techniky a že návštěvník se ocitl v prostorách automobilky Tatra. Zájemci se také mohli projet v rychlých autech nebo se povozit na korbě legendární vejtřasky nebo ve starém otéčku, proletět se třeba ve vrtulníku. Taktéž jsem zatlačil slzu při vzpomínce na svou vojenskou vétřiesku, která za jízdy určitě fungovala spolehlivě, ale někdy, když se zřejmě blbě vyspala, tak se jí za nic na světě nechtělo roztočit startér. Pak člověku stačilo, aby si v kabině několikrát poposkočil a vzduchem chlazený motor klasicky „zařachtal“ a mohlo se vyjet. Z Kopřivnice VJ
foto: Vladislav Jasiok / 26.9.2020