STROJ ČASU – DEN PRO VŠECHNY

Dny 25. a 26. červen se staly událostmi nešťouchanými dny. Pokud pomineme hrůzy na východ od našich hranic a politickoekonomické hrátky milovníků slepic s obálkami vycpanými českou měnou, konala se po republice i spousta veřejných akcí. Mezi ně se zařadil i havířovský „Stroj času – Den pro všechny“. Oficiálně „Interaktivní zábavný program na náměstí Republiky k příležitosti Dne dětí a ukončení školního roku“. Akce, která se konala od soboty do neděle a zahrnovala spoustu atrakcí zaměřených hlavně pro dětské oči.  Z programu se dá vybrat Bubenicko-praporečnické vystoupení, Příchod vévody z Valdštejna s dvoranou, různé dobové tance, šermířské duely a podobně. Snímky jsou z neděle z horkem do běla rozpáleného centra Havířova.    VJ   Havířov

JARNÍ KOPEČKOVÁ

Jarní Kopečková, nebo taky podzimní atd., to jsou kopečky kolem Havířova, nebo taky zmrzlina v cíli, každopádně běžecký závod, který má pravidelné čtvrtletní konání. Trasa 12,8 km. napříč místními vrstevnicemi a v nádherném přírodním prostředí. Té letošní jarní se zúčastnilo na 37 borkyň a borců, kteří bojovali o možnost postavit se na stupně vítězů, a to hnedle v několika věkových kategoriích. A i když na „bednu“ se nedostali všichni, radost z pohybu a možnost zaběhat si ve společnosti podobně „postižených“ byla určitě jednou z motivací, která je pravidelně přivádí na onen zmrzlinově kopečkový start. Z Havířova VJ 

foto: Vladislav Jasiok

IVANČENA 2022

Ivančena 2022. Dnes jsem se zase vydal, to po tom nešťastném období čínské chřipky, na Ivančenu do Beskyd, ke kamenné mohyle postavené na počest českých skautů, odbojářů, popravených na samém konci druhé světové války. Byl jsem zde poprvé v roce 1969, a tak se musím přiznat, že od té doby se stoupání do kopce muselo zvýšit asi tak o deset procent a trasa protáhnout nejméně o pět kilometrů, nebo tak mi to alespoň připadalo. Holt, lepší to nebude, musel jsem si následně připustit. Každopádně letošní setkání se zaplnilo skauty z celého Česka, a jak jsem se doslechl, tak i ze Slovenska a Polska. V jedenáct hodin se pro zájemce uskutečnila polní mše a ve dvanáct pak setkání všech u samotné mohyly. Překvapením pro mě byla forma mohyly. Ta od roku 1946 několikrát změnila svůj vzhled a vyrůstala z kamenů přinášených těmi, kteří si přišli uctít památku popravených. Od homole kamenů kolem dřevěného kříže, přes téměř nezastřešené stavení protkané chodbami, až po dnešní formu, kdy oněch odhadovaných dvě stě padesát tun přineseného kamene se rozpustilo v jakýchsi terasách a malé homolovité kamenné stavbě. Tvar se za ty léta měnil, ale je důležité, že na památnosti tohoto místa se nezměnilo za ta léta nic. VJ Ivančena

foto: Vladislav Jasiok

PODZIMNÍ KOPEČKOVA

Sobotní havířovský běh o Mistra Kopeček a Mistrní Kopečková je přes 12km dlouhý běh „horami a doly“ v okolí Havířova. Podle toho, co jsem si mohl přečíst, koná se 4x ročně, a to jako Jarní, Letní, Podzimní a Zimní Kopečkova. Převýšení trati je 285 metrů a vítěz to v tuto sobotu stihl za cca ¾ hodiny. Vítězové si pak odnesou pohár na kopečkovou zmrzlinu. Jelikož už jsem nebyl na vyhlašování vítězů, není mi známo, byly-li dotyčné poháry čímkoli naplněny. Z Havířova VJ
foto: Vladislav Jasiok

TURNAJ V BOCCIE

Havířovská hala Slávia od pátku do neděle hostila 24. Mezinárodním turnajem v boccie. No a já ani nevím, co k tomu dodat. Jen snad, že je to hra stejně napínavá jako každá jiná. Hra, ve které máme olympijského vítěze a kterou by si sice mohl zahrát každý, ale být na špici, to že už každopádně není pro každého. Popřejme vítězným týmům a jednotlivcům radost z vítězství a těm, kterým se to tentokrát nepodařilo, aby uspěli v příště. Z Havířova VJ

foto: Vladislav Jasiok

HAVÍŘOVSKÁ DESÍTKA

Mladí, staří, rychlí, méně rychlí, lidé s ambicemi, ti, co se chtěli jen proběhnout, ti všichni se zúčastnili letošní Havířovské desítky. Po dvou letech se pestrý peloton protáhl městem jako pestrobarevný had a určitě vytrhl město z nedělní letargie. Absolutní vítězové v obou genderově konzervativně pojatých kategoriích byli zástupci Ukrajiny, obsadili obě dvě prvá místa. Bohužel kategorie pro dalších 50 pohlaví a „mezzopohlaví“ nebyly z neznámých mi důvodů obsazeny. A tak končím prostým zvoláním: „Lidé hlaste se!“ Z Havířova VJ

foto: Vladislav Jasiok

ČOKOLÁDOVÁ TRETRA

v úterý 21. září 2021 zorganizovali atleti SSK Vítkovice
Mezinárodní finále Čokoládové tretry.
V průběhu roku se konaly základní kola na 12 místech Moravy a 3 místech na Slovensku.
Celkem se zúčastnilo 5000 dětí+ rozhodčí, trenéři, rodiče, prarodiče, ambasadoři z řad bývalých vynikajících atletů a olympioniků.
Například: Šárka Kašpárková, Taťána Netoličková, Imrich Bugár, Zdeněk Stromšík, Simona Vrzalová a další. Josef Zajíc

foto: Josef Zajíc

W-TEC CZECH STUNT DAYS

Spanilá jízda motorkářů, pak broušení pneumatik s onou obligátní drezurou splašených jednostopých trubek, trochu toho občerstvení a třeba i několik zaplacených minut v plechovém speciálu s „namydlenými“ pneumatikami, to všechno se dalo vidět nebo zažít na 9. ročník W-Tec Czech Stunt Day v Ostravě. A tak několik fotek ze soboty 21. srpna. Z Ostravy VJ 

foto: Vladislav Jasiok

FOLKLÓR BEZ HRANIC

Letošní 23. festival Folklor bez hranic, konající se na ostravských náměstích, v domovech seniorů, ale třeba i na lázeňské klimkovické kolonádě, zdá se být poněkud skromnější, než bývalo bylo zvykem v „krásných těch časech předpandemienálních“. V letošním ročníku se diváci mohou seznámit se soubory ze Srbska, Polska, Slovenska a samozřejmě z České republik, zřejmě s těmi, kteří to mají za humny, nebo restrikce v rámci boje se zatvrzelým „číňanem“ nejsou u nich či u nás až tak drastické. Každopádně přinesli s sebou pro své diváky spoustu hezkého pokoukání a kulturní naděje. VJ

foto: Vladislav Jasiok

SPANILÁ VYJÍŽĎKA

V sobotu 14.8. uspořádal Auto Moto Club Kravaře s Auto Motorrad Verein Dt.Krawarn druhý ročník Spanilé Vyjížďky z Kravař do Píště. Oficiálně medializované jako poděkování všem složkám IZS. Sice jsem přímo nepochopil za co, ale myslím si, že je lepší vždy děkovat, než nadávat na někoho, že svou práci třeba nedělá tak, jak by měl. Každopádně se do Kravař sjela spousta milovníků historických dvoukolých, tříkolých a čtyřkolých přibližovadel různé technické provenience spolu s některými majiteli té nejnovější motorkové produkce. Ač bylo na co koukat, je škoda, že velká účast samotných veteranistů nenašla i náležitou odezvu v adekvátním počtu přihlížejících, kteří by určitě jejich vypiplané a vymazlené stroje dokázali náležitě ocenit. Bohužel. Z Kravař VJ

foto: Vladislav Jasiok

FESTIVAL V ULICÍCH

„Vánoce, Vánoce přicházejí…!“ člověk by si i s radostí zazpíval, protože letošní Festival v ulicích byl určitě takovým jedním skvělým dárkem. Dárkem pro ty, co se zvědavosti nahlédli, ale hlavně pro ty, co do centra Ostravy přišli předvést své umění. Tak trochu připomenutí světa, který zmizel začátkem minulého roku a který ještě stále hledáme. Z Ostravy VJ

foto: Vladislav Jasiok, Ivan Zavrták

PARA HOKEJ – MS

Para hokej je sport, ve kterém se nedá couvat. Prostě obránce nemůže zařadit zpátečku a mávat hokejkou před útočícím hráčem, aby mu sebral puk. Jednoduše se na něj může nalepit, nebo mu bodyčekem patřičně naznačit, že v tomto prostoru nemá co pohledávat. Tak trochu mi to připomnělo život. Život těch, kteří si uhnali hendikep, a to ať by byl jakýkoli a nesmířili se s tím. Necouvají dozadu, ale našli si nové cíle, pro které je třeba propotit nějaké to tričko nebo utržit bolestivou ránu, – načež stát se třeba i mistrem světa. Kdo na para hokeji na vrcholové úrovni nikdy nebyl, nevěřil by, jak je to rychlý sport. Jak může být podobný tomu „běžnému“ hokeji, co se týče emocí a fyzickému nasazení. A co na tom, že ti chlapi si pak třeba ve trojku vlezou na speciální rudlík, aby je odvezl do šatny. Možná je to úsměvné, ale mi hendikepovaní svou nehendikepovaností můžeme před nimi jedině smeknout. Z Mistrovství světa v para hokeji v Ostravě 2021 VJ.

foto: Vladislav Jasiok

TANČÍCÍ MOSTY

Musím se přiznat, že vnímat balet v exteriéru a za nádherného slunečného dne není až zase tak velké terno, jak by se mohlo zdát. Přece jenom klasický tanec chce své. Je koncipován do prostoru podia, pro světla reflektorů a hudbu, která bezezbytku vyplní divadelní jeviště a hlediště. Každopádně projekt Tančící mosty určitě přinesl do Ostravy náznak, že by zloduch čínské chřipky už konečně mohl chcípnout někde v koutě nějakého toho očkovacího centra a svět se vrátil do relativního normálu. A určitě, s úsměvem musím zkonstatovat, tanečníci Národního divadla moravskoslezského při svém pátečním vystoupení několik stovek svých fanoušků určitě nikterak nešetřili. Kromě příjemného pokoukání na taneční kreace se symbolickými podtexty, to byla i ona několika kilometrová trasa, kterou museli všichni zúčastnění projít, chtěli-li zhlédnout všech osm tanečních zastavení, které nabízel tištěný program. Já jsem to vzdal někde mezi Sýkorovým mostem a Komenského sady a určitě toho dodnes lituji. VJ

Tanec na mostech

foto: Vladislav Jasiok

KOPŘIVNICKÉ DNY TECHNIKY

Kopřivnické dny techniky, které se konaly 26 a 27. září, byly určitě o něco skromnější, než bývalo bylo zvykem. Výrobní a montážní haly zůstaly návštěvníkům uzavřeny a vše se odehrálo na velké parkovací ploše tatrováckého polygonu. Připomínalo to venkovskou pouť, a to pouť se vším, co k takové pravé pouti patří. Stánky s občerstvením, kolotoč, pouťová srdce atd. atd. Jen vystavené náklaďáky byly připomínkou, že je to Den techniky a že návštěvník se ocitl v prostorách automobilky Tatra. Zájemci se také mohli projet v rychlých autech nebo se povozit na korbě legendární vejtřasky nebo ve starém otéčku, proletět se třeba ve vrtulníku. Taktéž jsem zatlačil slzu při vzpomínce na svou vojenskou vétřiesku, která za jízdy určitě fungovala spolehlivě, ale někdy, když se zřejmě blbě vyspala, tak se jí za nic na světě nechtělo roztočit startér. Pak člověku stačilo, aby si v kabině několikrát poposkočil a vzduchem chlazený motor klasicky „zařachtal“ a mohlo se vyjet. Z Kopřivnice VJ

foto: Vladislav Jasiok / 26.9.2020