SILLY WALK

Mezinárodní den Švihlé chůze. Švihlá chůze aneb Silly walk, dalo by se říci, že speciální to způsob přemísťování zvláště zainteresovaných jedinců mužského či ženského pohlaví, kteří obvykle vyrazí z bodu A do předem vytypovaného bodu B nebo někdy také zpět do bodu A, čímž se bod A pro účastníky stává dvakrát tak oblíbenější, než výše zmíněný bod B. Jinak je to chůze s náročnými prvky pouliční akrobacie, leckdy na hraně fyzických možností, mající svůj původ v britské komediální skupině Monty Python. Letošní ostravská Švihlá chůze využila svinovského nádraží a oné jinak méně využívané varianty „b“, tj. přesunu z bodu A do bodu A. Počátek byl u vstupu do proskleného prostoru nádraží, pokračovalo se přes nástupiště a končilo opět u vstupu. Svým vystupováním účastníci zajisté budili zaslouženou pozornost. Byli i tací z přihlížejících, kteří se alespoň na pár okamžiků přidali, ale byli i tací, kteří si ze zcela nepochopitelných důvodů klepali na čelo nebo komentovali výkony švihochodců výrazy, jež jsou v České televizi povoleny až po dvaadvacáté hodině. Většinou však sklízeli úsměv a kupodivu i jakési nepochopení ze strany některých z přihlížejících cizinců, kteří zvláštnosti tohoto druhu chůze kladli na vrub jisté nejmenované rostlině z čeledi konopovitých. VJ


foto: Ivan Zavrták, Vladislav Jasiok / 7.1.2019

HAVÍŘOVSKÝ OHŇOSTROJ

Novoroční ohňostroj v Havířově A už jsme zase o rok starší, možná že jsme tím o cosi chytřejší, anebo také ne. Letos jsme vítali nový rok jako obvykle, hlučně a se všemi těmi jiskřičkami, výbuchy, svistem vylétávajících raket, majáčky policejních aut a sanitek, které vozily různé pasažéry. Odvážely ty, kteří přebrali, ale také ty s utrženými prsty nebo nešťastníky, co si přismahli tělesnou schránku nějakou tou rachejtlí při tvoření té pravé post silvestrovské nálady. A i když člověk může mít na tisíce argumentů, proč na Silvestra nehlučet, nepít a jít spát v devět, přece to jen málokdo svede. A tak povětšinou za odcházejícím rokem hlasitě práskneme dveřmi, a může to být zátkou od sektu, petardou nebo něčím podobným. VJ 

foto: Vladislav Jasiok / 1.1.2019

PF 2019

Rok se s rokem sešel a už je tady opět Silvestr. V tom dvou tisícím osmnáctém jsme vzpomněli na stoleté výročí republiky, v tom začínajícím si připomeneme 30. výročí Sametové revoluce. A my v redakci „Nejenostravskýchvíkendů“ páté výročí zahájení činnosti. Doby, po kterou vám přinášíme víkend co víkend fotoreportáže a informace o dění v Ostravě a v jejím okolí. Vše nejlepší do nového roku.

Reportéři obrazového portálu www.nejenostravskevikendy.cz

SLAVNOSTNÍ ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU

V tu neděli 2. prosince, kdy mělo dojít k rozsvícení vánočního stromu, dostat se tramvají z Dubiny do centra Ostravy, bylo pro některé jedince téměř nemožné. A když se člověk nějakým tím adventovským zázrakem do té jedničky dostal, tak buďto stál na jedné noze anebo levitoval mezi silnějšími jedinci jako nějaký ten papírek v drtičce na směsný odpad. A ono to na tom „Masarykáči“ nebylo o nic lepší. Prostor mezi stánky, odkud se dalo koukat na pódium, byl natolik přeplněn svátečně naladěným občanstvem, že pro danou velikost životního prostoru by i slepice z klecového chovu mohly vyhlásit svou slepičí neposlušnost a nikdo by jim to neměl ani za zlé. Každopádně se nezdálo, že by v davu kolovaly připomínky anebo někdo omdlel, a tak v klidu a pohodě ze staré radnice sklouzl po nataženém lanu nasvětlený anděl a cestou na druhý konec náměstí rozsvítit vánoční strom. Já se zarazil někde ve dvou třetinách toho našlapaného Masaryk square, a ono to nešlo tam ani zpět. A tak snímků není mnoho a k zachycení vánoční výzdoby jsem využil i druhého dne, kdy sice náměstí bylo poměrně prázdné, ale z oblohy se na nezimně vypadající Ostravu snášela záplava předvánoční nebeské vody. VJ

foto: Vladislav Jasiok / 1.12.2018 

OSTRAVA SLAVÍ 100 LET REPUBLIKY.

Ostrava – centrum. Jak se říká: „A nezaprší a nezaprší…“ A ono lije a lije a lije. Rád bych vidět oslavy dvousetletého výročí republiky. Třeba se naši potomci už konečně dokopají k tomu, že se naučí poručit „větru a dešti“; a za těch sto let obloha bude samozřejmě modroučká, občas po ní popluje baculatý mráček a celá sláva začne tak nějak o dvě hodiny dříve. No, pokud tedy nepřesunou založení republiky do letních měsíců, kdy alespoň, jak už to tak v našich zeměpisných šířkách a délkách bývá, je toho denního světla přece jenom více. Ale to je jen přání zhýčkaného fotografa, pro kterého je dobrého světla nestálý nedostatek. No a taky doufám, že bude co slavit a že bude mít kdo slavit. Už třeba pro to, že ti, co se na tu naši republiku nadřeli na bojištích 1. světové války, v politických kuloárech a řečništích své doby, v té druhé světové nebo v odporu proti importované kolektivní demagogii z východu, nebudou se ze svých obláčků dívat, jak ta jejich republika zarůstá plevelem nebo že zde vládne nějaký ten autokrat. Každopádně sobotní „uplakaná“ tlaková níže vejde do análů tohoto výročí. A že bylo stoleté výročí na vodě, to by mohl změnit už jenom nějaký ten nový socialistický realizmus. Ovšem při pohledu na nadšence, kteří celou akci připravili a také se „prvorepublikového průvodu“ na ul. Sokolské zúčastnili, myslím, že něco takového určitě nehrozí. I když, jak se říká v našich luzích a hájích: „Nikdy,- nikdy neříkej nikdy“. VJ

   

VJ foto: Vladislav Jasiok / 27.10.2018 

REJ BROUČKŮ A BERUŠEK

V Zámku Poruba bylo na pondělní večer připraveno potěšení pro malé Porubany: tradiční akce nazvaná Rej broučků a berušek. Po vystoupení klauna Hopsalína se mohli malí hmyzáčci s lucerničkami vydat s lampiony na procházku Zámeckým parkem. Vše korunoval malý ohňostroj.

   

foto: Jiří Birke / 22.10.2018